Váš svět svíček

Proč jsou vlastně svíčky stále tak oblíbené? Vždyť jejich účinnost je v porovnání s dřívějšími petrolejovými lampami a dnešními elektrickými žárovkami velmi nízká. Svíčka se všemi svými magickými náplněmi, zaručeně léčivými vůněmi a postmoderně tvarovanými křivkami je přeci několikrát dražší, než levná, přímočará a nepoetická žárovka. Ale i přes to. Tato skutečnost lidem nezabrání ve využívání svíček ke zdobení, rozsvěcování, označování míst tragických nehod nebo významných historických událostí nebo prostě jenom k tomu, aby je doma v temném zimním večeru zapálili. Oblíbené jsou dnes také aromalampy.

Mystická aura kolem plamene svíčky vznikla ve starověku, kdy se dekoračními svíčkami slabě osvětlovali oltáře věnované různým božským bytostem. Ať už to byli bohové Římského Panteonu, bohové Olympští, Buddhistické kláštery v Tibetu, Hinduistické a Sikhské svatyně v Indii, Šintoistické chrámy v Japonsku nebo různé ohínky na obětních místech pohanských bohů. Tehdy nebyly svíčky rozšířeny jako jsou dnes, obyčejný člověk se mohl ve starověku setkat s plamenem svíčky asi tak stejně často, jako se dnešní lidé mohou potkat s poctivým taxikářem.
Tím se vytvořila asociace svíčky a tajemna. Zajímavé je, jak této tradice (stejně jako mnoha jiných pohanských tradic) využila církev, která plamen svíčky spojuje s kontaktem člověka a Boha. Když kněží zjistili jaký vliv má na obyčejného rolníka setkání s něčím tak neobvyklým a zvláštním, jako je ten malý ohínek vycházející z kousku vosku. Uzpůsobili kostely a katedrály předpokladu, že se nebohý agrárník zalekne moci církve a Boha když uvidí, jak vypadá jejich dům. Proto se začaly budovat megalomanské katedrály.

Slyšel jsem dokonce o práci týmu vědců z USA zkoumající vliv podprahových zvuků na člověka. Zjistili, že infrazvuk (zvuk pod hranicí slyšitelnosti) aktivuje v mozku centrum strachu a vyvolá bojácnost. Nebylo by to tak zvláštní, kdyby stejný tým vědců nezjistil, že hra na varhany v budově se specificky vytvarovaným stropem vytváří infrazvuk a podřizuje poddané, kteří jsou nyní mnohem svolnější k placení desátků. Ano, stavitelé katedrál a kněží byli prvními uživateli podprahové reklamy na světě. Svíčky potom, spolu s vůní kadidla a zvukem varhan útočili na všechny smysly.

Pořád to ale nevysvětluje, proč se aura kolem plamene svíčky s ústupem křesťanství nevytratila. Lidé dnes přece většinou nechodí pravidelně do kostela a od desátků se taky upustilo. Odpověď hledejme v pohanských tradicích přenesených přes silný křesťanský základ naší společnosti až do dneška. Plamen svíčky ale symbolizuje něco jiného než spojení s Bohem a má jiný význam než tenkrát. Jeho síla je v tom, že narozdíl od žárovky není statický. Umíte si představit náhrobek posetý kabely a žárovkami? Já tedy ne. Svíčka dnes slouží k zanesení stopy. K veřejnému vyjádření smutku anebo prostě jako důkaz, že na člověka, kterého jsme měli rádi vzpomínáme.

Vzpomeňte si na to, až si příště zapálíte ten neekonomický, ale hypnotizující válec. Válec ve kterém se odráží lidská historie, lidské vzpomínky a lidská touha po uctění zemřelých blízkých.