Váš svět svíček

Výroba svíček se vyvíjela dlouhou dobu, nezávisle na sobě a v mnoha zemích. Už staří Egypťané kolem roku 3000 před Kristem vyráběli svíčky z včelího vosku. Číňané zase objevili způsob, jak svíčky tvořit z velrybího tuku (tento objev se datuje do let 221-206 před naším letopočtem). V Indii se dokonce našly chrámové svíčky, vyrobené z vosku z uvařené skořice. Pokusy o výrobu svíček se dochovaly i ze Severní Ameriky. Tamní Indiáni vyráběli svíčky z oleje ryb tehdy nazývané “svíčková”. A vykopávky z italských Pompejí objevily úplně první důkazy o výrobě větších svícnů v Evropě.

Starověk

Spolu se svíčkami se vyvíjely i držáky. V Egyptě jimi byly jílové podstavce (dochovány z 400 př. n. l.), v Číně naproti tomu svíčky podpíraly bronzem. Takové svícny z velrybího tuku a s bronzovou podpěrou byly objeveny v mausoleu prvního čínského císaře. Starší nálezy nicméně dokázaly, že i v Číně se později používal včelí vosk.

Pozdní starověk

Na počátku našeho letopočtu Indiáni od Oregonu k Aljašce vyráběli svíčky tak, že vysušili “svícnovou rybu” (dnes známou pod latinským názvem Thaleichthys pacificus), napíchli ji na ostrý klacek a ten zapálili. V Římě se ve stejné době používali zvířecí tuk. Ten však velmi kouří, proto mohli svíčky využívat pouze při náboženských obřadech kde dým navozoval mystickou atmosféru. V Tibetu se zase využíval tuk z jaka. Nejstarší evropská svíčka byla nalezena v Avignonu ve Francii.

Raný středověk

Na tomto kontinentě se také vyvinula první továrna (v té době šlo o manufakturu) na svíčky. Byla postavena v Dublinu v roce 1488, se značkou: Rathbornes Candles (existuje dodnes). Evropa nicméně drží i prvenství v prvních “svíčkových hodinách” (šlo o svíčku, která vydržela hořet přesnou dobu a byla tedy vhodná k relativně přesnému měření času). První taková svíčka se objevila na dvoře Anglosaského krále Alfréda Velikého (cca 849 – 899). Měla na sobě zářezy odpovídající času, který uplynul než k němu svíčka dohořela (u Alfréda byly zářezy po hodinách a celá svíčka vydržela hodiny čtyři). V Asii byl první svíčkový chronometr také nalezen – pocházel z doby dynastie Sung (960-1279).

Středověk

Ve středověku se svíčky staly velmi populárními. Svědčí o tom jejich používání při oslavách Hromnic a dnu Svaté Lucie. Ovčí tuk se stal standardním materiálem, užívaným k tvorbě svíček. V Lodnýně dokonce kolem roku vznikla společnost The Tallow Chandlers Company of London (zpracovávala ovčí a hovězí tuk), která v roce 1456 získala vlastní erb. Do roku 1415 zase spadá první užití svíček k osvětlení ulic. Tyto svíčky však kvůli obsahu glycerinu silně zapáchaly. V kostelech a na královských banketech se proto užívali klasické svíčky z včelího vosku. Zápach při výrobě “ovčích” svíček byl někdy tak velký, že byla jeho výroba v několika městech dokonce zakázána.

Novověk

V tuto dobu první američtí kolonisté zjistili, že k výrobě vosku do svíček lze použít plod zvaný Myrica. Zisky z něj však byly velmi malé: Z 15 liber myrici vznikla pouze jedna libra vosku. V 18. století v Číně se používali svíčky s upevněným závažím, které po dohoření způsobily hluk pádem do misky. Roku 1750 se začaly vyrábět velmi luxusní a drahé svícny z tuku Vorvaňe obrovského. O revoluci ve výrobě svíček se ale postarali francouzští chemici Michel Eugène Chevreul (1786–1889) a Joseph-Louis Gay-Lussac (1778–1850), kteří si roku 1811 nechali patentovat stearin – látku, která svíčky zbavila nepříjemného zápachu. V roce 1834 začal průmyslník Joseph Morgan s industrializací výroby svíček – sestrojil stroj schopný vyrobit každou hodinu 1500 svíček.

Petrolej

Látku, která položila svíčky na lopatky a která z nich učinila dekorativní předměty vynalezl Abraham Gesner roku 1854 a dal jí jméno petrolej (zastarale kerosen). Rychle se z něj stala populární látka schopná rychle, levně a účinně osvětlit libovolnou plochu. Nicméně svíčky jako hodiny se používaly v dolech až do dvacátého století.